Meduňka lékařská
lat.: Melissa officinalis L., čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
Lidové názvy: citronelka, lemonika, doubravnice, doubravník, včelanka, medunice, medovka, medlinka, melisa, marulka, planá máta.
Meduňka má původ ve Středomoří a Orientu, daří se jí však dobře v našich zahrádkách, kde i často zplaňuje. Je známá a oblíbená nejen pro svoji typickou citronovou vůni a chuť velmi podobnou medu, kterou využijeme v kuchyni, ale i pro své léčivé účinky.
Léčivé vlastnosti
Vnitřní použití
- pomáhá na žaludeční a střevní potíže – uklidňuje křeče žaludku, nadýmání, nevolnost, zvracení
- mírní stres a nervozitu
- pomáhá při nespavosti
- zklidňuje bolest hlavy, migrénu
- působí na nachlazení, kašel
» K léčení použijte meduňkový čaj, meduňkovou tinkturu.
Vnější použití
- pomáhá na pohmožděniny
- mírní kožní vyrážky
- působí na psychiku – posiluje a zklidňuje nervy
- zklidňuje bolest hlavy a migrénu
- hojí opary
» K léčení použijte meduňkovou tinkturu, meduňkový obklad.
Použití v kuchyni
Meduňka svou citrónově mátovou příchutí skvěle doplňuje chuť ryb a plodů moře, dobrá je v různých omáčkách na drůbež, do nádivek, marinád, zeleninových nebo ovocných salátů. Je vynikající v ovocných dezertech, do krémů a zmrzlin, jejichž základem je oslazený meduňkový čaj.
Souhrn všech použití pro léčení
Pro koho je/není vhodná, na co si dát pozor!
Meduňka je vhodná pro těhotné a kojící ženy, děti – můžeme ji užívat bez jakéhokoliv omezení.
Pěstování
Pokud se rozhodneme pěstovat meduňku, určitě potěší, že nevyžaduje téměř žádnou péči. Můžeme ji mít jak v květináči doma (sklízet můžeme po celý rok) nebo na zahrádce. Je to trvalka, to znamená, že vydrží i několik let. Po několika letech na jednom stanovišti na zahradě meduňka většinou vymrzá, takže je vhodné cca za 5 let meduňku rozmnožit a přesadit ji jinam. Na zimu je potřeba k rostlině přihrnout více zeminy, aby nevymrzla nebo pokud je v květináči, schovat ji domů.
Kdy vyséváme semínka doma: březen–květen
Kdy můžeme dát rostlinky ven: květen
Semínka vyséváme do květináče za okno, kde klíčí 21–28 dní při teplotě 20 °C. V květnu přesazujeme vzrostlé rostlinky do volné půdy.
Nejlépe se meduňce daří v dobře obdělávaných, propustných humózních půdách. Vyžaduje slunnou polohu a dává přednost sušším stanovištím. Čím více má slunce, tím obsahuje víc silice. Meduňka se neobejde bez dostatečné pravidelné zálivky odstátou vodou a přihnojování.
Meduňku lze množit z jara nebo na podzim vrcholovými řízky, dělením starších trsů nebo semeny.
Sběr a sušení
Co: listy, nať
Kdy: květen–září
Meduňku můžeme již od května začít postupně otrhávat. Doba největší sklizně však přichází na řadu se začátkem léta, tedy v červnu a v červenci těsně před obdobím květu, kdy jako většina bylinek obsahuje nejvíce silic.
Jak: Meduňku je nejlepší sbírat za suchého, slunného a chladnějšího počasí kolem poledne. V parných suchých dnech se obsah silice snižuje. Ideální je sbírat především mladé vršky, které jsou kvalitnější než starší rostliny. Nať sbíráme asi třikrát do roka, když doroste výšky asi 30 cm.
Sušení listů meduňky by mělo proběhnout rychle, jelikož v opačném případě hrozí jejich zhnědnutí. Meduňku sušíme přirozeným teplem v suché a vzdušné místnosti na sušících platech v jedné vrstvě bez obracení nebo ve svazečcích. Umělým teplem ji sušíme při maximální teplotě 40 °C. Dobře usušená rostlina si uchovává svoji původní barvu, citrónovou vůni a kořennou chuť a květy musí mít původní zabarvení. Sesychá v poměru 4 : 1.
Skladování se doporučuje jen v dobře těsnících nádobách na tmavém místě. Nasušenou meduňku bychom neměli používat déle než jeden rok, protože velmi rychle ztrácí aroma. Poté se už vyplatí nasušit a používat novou. Meduňka se dá konzervovat i jinými způsoby – konzervace v octu, v oleji, zamražení (pouze listy).
