Kopřiva dvoudomá
lat.: Urtica dioica L., čeleď: kopřivovité (Urticaceae)
Lidové názvy: žahavka, žíhavka, žihlava, prhlinka, prlice, pyhlavka, kropiva.
Jde o invazní rostlinu, která je rozšířená v celé Evropě, jižní Americe a na severní polokouli naší Země. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti okolo lidských sídlišť, podél znečištěných vodních toků, na rumištích, navážkách, příkopech, u cest a plotů. Ačkoliv se kopřiva řadí mezi plevel, je pro člověka hodně účinným pomocníkem.
Léčivé účinky
Vnitřní použití
- podporuje trávení, dobrý průběh stolice – průjmy, působí na žaludeční křeče
- zmírňuje záněty močových cest
- pomáhá na nachlazení, kašel – snižuje zahlenění dýchacích cest
- podporuje imunitu
- mírní bolest hlavy
- snižuje únavu, vyčerpanost
- pomáhá na ekzémy, vyrážky, kožní plísně
- čistí krev – používá se při jarní očistě organismu
» K léčení použijte kopřivový čaj, kopřivovou tinkturu, čerstvou šťávu z kopřiv.
Vnější použití
- urychluje hojení ran – drobné popáleniny, odřeniny, krvácení z nosu
- pomáhá na vyrážky
- ulevuje od bolesti zad (ischias)
- podporuje růst vlasů, snižuje výskyt lupů
» K léčení použijte kopřivovou tinkturu.
Použití v kuchyni
Čerstvé listy mladých vyrašených kopřiv se hodí pro přípravu salátů, pomazánek, můžeme je přidat do těsta na knedlíky, noky a nudle, do nádivky nebo se z nich dělá polévka. Dále je přidáváme do bramboráků, omelet, těstovin, závinů i do sladkých jídel, třeba do koláčů, vaflí apod. Z kopřivy se dá udělat i výtečný špenát.
Souhrn všech použití pro léčení
Pro koho je / není vhodná, délka užívání
Čaj z kopřivy pijeme max. 3 týdny, je to velmi silná bylina – drasticky čistí ledviny, proto by se neměla užívat dlouhodoběji.
Pro děti do dvou let se kopřivový čaj nedoporučuje vůbec.
Pěstování
Díky své rozšířenosti ve volné přírodě kopřivy pro svou vlastní potřebu vyloženě nepěstujeme. Pokud bychom chtěli kopřivu přeci jen pěstovat, můžeme ji mít jak v květináči, tak se jí dobře daří v záhonu, kde přezimuje bez další péče.
Kdy sejeme ven: duben
Stačí jeden výsev přímo do záhonu, poté se rostlina vysévá volně sama. Šíří se rovněž kořenovými odnožemi. Má ráda stinná místa nebo polostín a vlhké půdy bohaté na dusík. Má průměrné nároky na zálivku.
Na zahrádce může sloužit také jako kvalitní hnojivo a odpuzuje mšice a housenky.
Sběr a sušení
Co: listy, nať
Kdy: březen–září, nejlépe však březen–květen, kdy rostliny obsahují nejmenší obsah dusičnanů.
Nestihneme-li sběr na jaře, můžeme sbírat až do září, ale při pozdním sběru sbíráme 4–6 nejvýše posazených listů včetně řapíku a samotného výhonku a rostliny rostoucí na slunném místě – mají nižší obsah dusičnanů.
Jak: Nejlepší je sbírat kopřivu kolem 14. hodiny za suchého počasí. Při sběru je dobré používat rukavice. Listy i nať jsou náchylné k zapaření, proto je nesmíme pomačkat a dáme je co nejdříve po sběru sušit.
Listy sušíme rychle přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech ve vrstvě do 10 cm nebo celou nať zavěšenou v kytici na šňůře. Umělým teplem sušíme kopřivu maximálně do 60 °C. Listy se obrací opatrně, protože se snadno drolí. Po usušení kopřiva ztrácí dráždivé látky vyvolávající svědění. Správně usušená kopřiva si ponechává tmavozelenou barvu, má charakteristický zápach a mírně nahořklou chuť. Sesychací poměr je 5:1.
Skladujeme na suchém místě, chráněném před světlem a vlhkostí v papírových, plátěných či jutových pytlících.
Tip na závěr
Pokud se hodně popálíme o kopřivu, potřeme postižená místa mátou, jitrocelem, rozmarýnem nebo šťovíkem. Není-li po ruce nic takového, musíme vystačit s chladnou vodou a mýdlem.
