Pampeliška lékařská
lat.: Taraxacum officinale, čeleď: hvězdnicovité (asteraceae)
Lidové názvy: smetánka, hadí mlíčí, pleška, pupava, husí kap
Druh je hojně rozšířen po celé severní polokouli. Jako plevelná rostlina roste na loukách, pastvinách, mezích, na zahradách, v polích a na rumištích. Pro potřebu průmyslu se pěstuje.
Léčivé vlastnosti
Vnitřní použití
- pomáhá na zažívací problémy – zlepšuje chuť k jídlu, zvyšuje sekreci žaludečních šťáv, pomáhá při úpravě stolice – projímavý účinek
- zmírňuje kašel, nachlazení
- povzbuzuje sekreci žluče – pomáhá při zánětu či nedostatečné činnosti jater, žloutence
- působí močopudně – pomáhá při snížené činnosti ledvin, vylučuje sloučeniny dusíku s močí
- podporuje látkovou výměnu v těle (detoxikace)
- snižuje hladinu glukózy v krvi – pomáhá při diabetes
» K léčení použijte pampeliškový odvar, pampeliškový med.
Vnější použití
- působí na bradavice
» K léčení použijte čerstvou šťávu z kořene, stonku nebo listu.
Souhrn všech použití pro léčení
Použití v kuchyni
Pampeliška se nejčastěji využívá syrová, nakrájená do salátů, obvykle s olejovou a octovou marinádou. Vhodná je zejména například s rajčaty, cibulí, petrželí a bazalkou, nebo s vařenými vejci, šťovíkem a mladou cibulovou natí. Za klasickou úpravu se považuje kombinace s petrželí, pažitkou a česnekem. Oblíbená je také směs s hlávkovým salátem nebo dokonce směs s pomerančem, nebo samostatná pampeliška s jogurtem, majonézou, popřípadě citrónovou šťávou. Vhodnou přísadou je pampeliška také do bylinkových polévek a omáček. Množství podávaných pampeliškových listů by se rozhodně nemělo přehánět. Pokud jsou příliš hořké, lehce je posolte a ponechte zakryté do příštího dne.
Pražený kořen je součástí dobré obilné kávy a domácí cikorky.
Pro koho je/není vhodný, délka užívání
Listy či kořeny pampelišky by neměli užívat lidé s žlučníkovými kameny či obstrukcí žlučovodů bez dohledu lékaře či léčitele. V případě žaludečních či dvanácterníkových vředů musí být pampeliška konzumována s opatrností, jelikož může zvýšit produkci žaludečních šťáv. Listy a kořen se též nedoporučuje užívat těhotným ženám.
Mléčná šťáva ve stonku a listech pampelišky může u některých lidí vyvolat alergickou vyrážku.
Pěstování
Celá rostlina je prostoupena mléčnicemi a při utržení roní bílou, hořkou šťávou.
Pampeliška se hojně vyskytuje planě, proto není třeba jí doma pěstovat. Avšak rostliny záměrně pěstované v úrodné zalévané půdě jsou jemnější a chutnější, zejména využijete–li v zahraničí nabízené šlechtěné odrůdy.
Kdy vyset přímo do záhonu nebo truhlíku: duben
Rostliny vysejte ve vzdálenosti asi 30 × 10 cm. Pampeliška vyžaduje humózní, propustnou půdu a je pro ni vhodné stanoviště slunečné až polostín.
Sběr a sušení
Co: list, kořen, květ
Kdy: kořen – březen až duben před rozkvětem, list – květen až říjen, květ – květen až červen
Jak: Kořeny ručně vyryjte úzkým rýčkem, pak důkladně očistěte a vyperte. Mohou sice několik dní osychat na vzduchu a slunci, ale k důkladnému doschnutí (jinak plesniví) je nutná sušárna vyhřívaná na teplotu kolem 50 °C. Po usušení jsou kořeny křehké, na lomu bílé a mají hořkou chuť. Bývají často napadány červy, proto je uchováváme v dobře uzavřené nádobě.
Listy se sbírají po celou sezónu, pokud jsou mladé a neznečištěné. Suší se v tenké vrstvě ve stínu při dobrém větrání. Při správném uložení vydrží listová droga dva roky, kořenová i déle.
Květy se nesuší, čerstvé se hned využijí na med, sbírají se kolem poledne, kdy jsou nejvíce rozvité.
